Proč naše koupelnové lampy podrobujeme „komoře mučení“
Buďme upřímní: koupelny jsou pro elektroniku noční můrou. Mezi hustým párou, neustálou vlhkostí a náhodnými kapkami vody je to v podstatě bažina. Mohli bychom tyto lampy prostě sestavit a poslat je pryč. Ale neuděláme to. Místo toho každou z nich podrobujeme takzvaným testům zatížení vlhkostí a teplem. Proč? Protože nikdo nechce lampu, která přestane fungovat hned ve chvíli, kdy se ocitne v reálné koupelně. Boj proti páře Infrakové lampy totiž využívají křemičité sklo a velmi přesné elektrické spoje. Pára je ale prohnaná – najde si ten nejmenší otvor v obalu nebo mikroskopickou trhlinu v utěsnění a prostě se tam dostane. Jakmile se ta vlhkost dostane k elektrodám, dochází k oxidaci nebo zkratu. Abychom tomu zabránili, vložíme jednotky do komory s vysokou vlhkostí a zvyšujeme teplotu. To nutí vlhkost proniknout skrz utěsnění mnohem rychleji, než by se to stalo doma. Pokud má lampa selhat, chceme, aby to bylo v naší laboratoři, ne ve vaší koupelně. Kontrola utěsnění Při testování hledáme hlavně dvě věci: únik elektřiny a materiály, které prostě přestanou fungovat. Pokud selže vodotěsné utěsnění, elektřina unikne. To může způsobit vypnutí pojistky, nebo dokonce něco mnohem horšího. Kontrolujeme odpor izolace před i po testu. Pokud tento hodnoty klesnou, víme, že utěsnění selhalo. Zjistili jsme, že některé lepidla vypadají zpočátku skvěle, ale po 48 hodinách ve vzduchu s 95 % vlhkosti úplně roztají. Proto je nahradili průmyslovým silikonem. Ten dokáže odolat takovým podmínkám. Vyvažování Můžete si myslet: „Prostě všechno zabalit do plastu!“ Ale je tu jeden problém. Pokud uděláme utěsnění příliš pevné, teplo se nahromadí kolem základny lampy. Vnitřní součásti začnou „vařit“ a lampa se rychleji vyhasne. Je to složité vyvažování. Potřebujeme, aby bylo dostatečně suché pro bezpečnost, ale zároveň dostatečně prodyšné, aby dráty neroztavily. Právě proto provádíme tyto testy. Hledáme ten správný kompromis – lampa musí zůstat zcela suchá, ale zároveň se nemá přehřát.